Kniha, na kterou jsem čekala

12C11565

Každý z nás se za život setká s knihou, která ho doslova pohltí. U čtení naprosto nevnímáme čas, okolí, ruch kolem. Vidíme jen stránky a písmenka. Kniha, od které se neumíme odtrhnout a když dojdeme ke konci, naprosto nechápeme, jak ten čas utekl. I já měla takovou knihu. A ne jednu. Tedy alespoň jednu pro každé životní období.

  • Když jsem se naučila číst, byla pro mě zlomovou knížkou Děti z Bullerbynu. Tato knížka mě jako malou naprosto pohltila. Prožívala jsem každý příběh s dětmi, představovala si, že jsem s nimi a přemýšlela s nimi, jak udělat kopec, který by se vždy otočil na směr z kopce, aby člověk mohl pořád sáňkovat.
  • Když mi bylo kolem deseti let, významnou pro mě byla série Harryho Pottera. Hltala jsem jeden díl za druhým. Příběh mladého chlapce, kterému se ze dne na den změní život. Zdávaly se mi sny, ve kterých se ze mě také stala čarodějka, odjela jsem i do školy čár a kouzel. Příběhy tohoto chlapce naplnily mnoho krásných chvil mého dětství. Popravdě, některé díly jsem četla i třikrát.
  • V pubertálním věku to pro mě byla kniha My děti ze stanice ZOO. Příběh byl založen na skutečné události. Mladá dívka mého věku, která propadla drogám. S výrazem odporu a místy strachu jsem otáčela jednu stránku za druhou. Tato kniha byla pro mě příběh odhalování určitého společenského tabu. Dítě, drogy, sex. I po přečtení ve mně i mých snech zanechala výraznou stopu.
  • Na střední škole se mou průlomovou knížkou stal Deník Anny Frankové. Příběh nevinné židovské dívky, která se jen narodila ve špatné době a na špatném místě. Dojemná story plná schovávání, strachu, strádání, očekávání, co bude dál. Při čtení mi mnohdy běhal mráz po zádech. Najdou je? Přežije válku? Proč to tak muselo být?

Přečetla jsem již mnoho knížek. Výše zmiňované ve mně něco zanechaly. Určitý pocit pokory a radosti z toho, jak se mám dobře. Popravdě, však na tu knihu s velkým Ká stále ještě čekám. A věřím, že ona někde čeká i na mě.